O Slavii

Vznik klubu

Klub vznikl v době rozmachu českého národnostního cítění. Dne 2. listopadu 1892 se konala v Kulichově domě na pražském Karlově náměstí valná hromada vysokoškolského Literárního a řečnického spolku Slavia, na kterém byl založen sportovní odbor ACOS (Akademický cyklistický oddíl Slavia). Dne 23. listopadu 1892 byl předsedou tohoto odboru zvolen lékař Václav Kubr. Klub se věnoval v počátcích cyklistice, avšak brzy po svém založení byl celý spolek Slavia pro údajnou protirakouskou činnost policejně rozpuštěn. Dne 31. května 1895 byl z popudu medika Jaroslava Hausmana založen „Sportovní klub Slavia“, který se stal nástupcem ACOS. Jeho prvním starostou se stal pan Ankrt.

Brzy poté se slovanské barvy – červená a bílá – staly oficiálními barvami klubu, k nim byla přidána červená pěticípá hvězda směřující hrotem dolů, která měla symbolizovat naději i v čase nezdaru. Oficiálním dresem se stalo tričko s červenou a bílou polovinou, na polovině bílé s onou hvězdou.

Počátek století a první světová válka

Klub se po svém opětovném vzniku v roce 1895 stal dominantním na české fotbalové scéně. Mezi lety 1896–1902 vyhrál šest z devíti ročníků neoficiálního Mistrovství Čech.^[6] Většinu klubů z Čech porážel vysokým rozdílem. Například jeho velký rival AC Sparta Praha dokázal zvítězit až v 7. vzájemném utkání (dnes nazývaném Pražské derby). V roce 1899 získala Slavia prostor pro své domácí zápasy, a to naLetné. Ještě tentýž rok sehrála první mezinárodní zápas s týmem SC Berlin. V roce 1903 přišel do Slavie kanonýr a velká ikona Jan Košek, který zde do roku 1913 nastřílel 804 gólů. Za sezónu 1911 vstřelil tento fenomenální fotbalista 135 branek.^[6] V roce 1909 prohrála Slavia s SK Smíchov a po 12 letech byla poražena domácím klubem.^[7] V roce 1905 přichází do Slavie slavný skotský trenér John Madden, který v této roli u mužstva posléze působil čtvrt století a trénoval i mužstvo Čech v roce 1911, o jehož triumf na amatérském mistrovství Evropy v Anglii se významnou měrou zasloužil.

• Sestava tehdejší doby: Hejda–Krummer, Veselý–E. Benda, Hrabě, Macoun–Baumruk, J. Benda, Malý, Košek a Vaněk.

V roce 1901 byla postavena první tribuna klubového stadionu na Letné, který byl poté postupně rozšiřován. Na počátku století poráží Slavia i opravdové evropské velkokluby jako je například anglickýSouthampton FC či španělská FC Barcelona. Na domácí půdě slaví úspěchy v podobě Charity Cupu – Poháru dobročinnosti, jejž získala 4× či zisku 1. mistrovského titulu v roce 1913, kdy vyhráváMistrovství Českého svazu fotbalového a po Spartě (1912) se tak stává druhým držitelem titulu. V první dekádě 20. století byla Slavia neoficiálně považována za jeden z nejlepších fotbalových klubů kontinentální Evropy. V této souvislosti stojí za zmínku některé z výsledků jejích mezinárodních utkání v této době: 1901 – Racing Club Paris 8:0, 1903 – Budapesti TC 12:0, Rapid Vídeň 14:1, 1905 –Southampton FC 4:0, 1906 – Celtic Glasgow 3:3, Bayern Mnichov 13:0, 1908 – Middlesborough FC 3:2.

V době I. světové války byl mezinárodní styk přerušen a na domácích hřištích většina družstev hraje s náhradníky. Slavia v roce 1915 bez ztráty bodu vyhrává Válečné mistrovství.

• V té době je základní sestava: Hlaváček–Janko, Marway–Loos, Zajíček, Waldheger–Hájek, Bělka, Šubrt, Prošek a Husák.

Vznik ligy a první mistrovský hattrick (1925–1932)

Od roku 1918 se odehrávala pravidelná pohárová soutěž Středočeský pohár. A Slavia v ní hrála "první housle". Za dobu existence této soutěže ji vyhrála celkem 10×, což je nejvíce ze všech. V roce 1925 je založena profesionální ligová soutěž. V prvním zápase poráží Slavia SK Libeň 9:3 a nakonec vítězí i v celé soutěži. Stává se tak historicky prvním mistrem ligy a získává svůj 2. mistrovský titul. To už ve Slavii působí možná nejlepší gólman světa ve své době František Plánička (od 1923). Následující tři soutěžní ročníky obsadí Slavia skvělé druhé místo a v roce 1929 vítězí v posledním ročníku, kdy je soutěž pojmenovaná Středočeská 1. liga 1928/29. Získává tak svůj 3. mistrovský titul. V této době není největším soupeřem Slavie AC Sparta Praha, ale tehdy výborně hrající klub SK Viktoria Žižkov. V sezoně1929–1930 končí ve trenér John William Madden, který zde působil od února 1905, tedy neuvěřitelných 25 let! Loučení to bylo vskutku velkolepé. V soutěži, která se hrála dvoukolově dovedl svůj tým k jasnému prvenství, bez ztráty bodu. Připsal si tak se "sešívaným" týmem svůj celkem 4. mistrovský titul. Soutěž bez ztráty bodu dosud žádný jiný tým vyhrát nedokázal. O rok později se Slavii povedlo získat jako prvnímu týmu v Československu získat Mistrovský hattrick. Ziskem 5. mistrovského titulu se Slavia vyrovnala Spartě na čele pořadí titulů. Nutno dodat, že Sparta byla na počátku 20. let považována za jeden ze tří nejlepších klubů Evropy. Zajímavostí ročníku byl přestup Franciho Svobody do Sparty. Hvězda sešívaných totiž požadovala mnohem vyšší plat, než byl výbor Sportovního klubu ochoten vyplácet. Fanoušci klubu, ale nechtěli o kanonýra přijít, a tak uspořádali sbírku na 100 tisíc Kčs a přestup zvrátili.

• Sestava mistrovského hattricku: Plánička, Ženíšek, A. Novák, Šimperský, Černický, A. Vodička, Čambal, Joska, F. Junek, F. Svoboda, Fait, Puč, Šoltys, Bára, Kloz, Šubrt, Smolka, König.

Léta slávy největší (1932–1939)

Nejúspěšnější období zažila Slavia v 1. polovině 20. století, kdy získala 14 ze 17 uváděných mistrovských titulů. V roce 1934 byl klub hlavním dodavatelem stříbrné reprezentace z Mistrovství světa – ve finálové sestavě bylo osm hráčů Slavie, včetně kapitána – legendárního brankáře Františka Pláničky a nejlepšího reprezentačního střelce Československa (do 31. 12. 1992) Antonína Puče.

V sezoně končící rokem 1932 si Slavia dává mistrovskou přestávku a po třech letech přenechává titul rivalovi z AC Sparta Praha. Ani na podzim sezony následující to nevypadalo na zisk titulu, zvlášť když Slavia již v jarní části prohrála s outsiderem SK Plzeň. Jenže nakonec titul díky sérii výsledků patřil sešívaným. Ziskem 6. mistrovského titulu napočala Slavia další mistrovský hattrick. Následující sezonu ovládla Slavia rozdílem pěti bodů (7. titul) a ve značně změněné a rozšířené podobě ligy v sezoně 1934/35 dokonala hattrick. 8. titul znamenal upevnění postu na čele historického žebříčku před Spartou, mající titulů šest. V této historické periodě končící invazí nacistických vojsk na jaře 1939 získala Slavia ještě 9. titul ze sezony 1936/37. Tu Slavia ovládla rozdílem sedmi bodů, což v té době byla velmi slušná porce. Poprvé se také cestovalo na zápas ligy letadlem. Bylo to na zápas s týmem ŠK Rusj Užhorod, reprezentujicící Podkarpatskou Rus. Titul z této sezony se podařilo vyhrát i čtyřem hráčům, kteří vyhráli již v sezoně 1928/29. Byli to František Plánička, Antonín Puč, František Svoboda a Antonín Vodička. Shodou okolností finalisté Mistrovství světa ve fotbale 1934.

Středoevropský pohár

Středoevropský pohár 1938

Sedmnáct titulů a nespočet menších trofejí z domácích soutěží. Přesto je možná největším úspěchem klubu jediné vítězství v mezinárodní soutěži. V roce 1938 Slavia získalaStředoevropský pohár. Tehdejší doba neznala významnější mezinárodní soutěž na území Evropy. Za jejího nástupce lze považovat Pohár mistrů Evropských zemí, který soutěž v roce 1955 odsunul na „druhou kolej“. Tohoto ročníku soutěže se účastnily týmy z Maďarska, Jugoslávie, Itálie, Rumunska a samozřejmě i čtyři týmy z Československa.

V prvním kole se Slavia utkala se soupeřem z Jugoslávie, Beogradski SK (dnešním OFK Bělehrad). Oba zápasy patřily Slavii a výsledky 3:2 a 2:1 ji posunuly do čtvrtfinále. Tam ji čekala italská Ambrosiana Milán, nynější Inter Milán. Slavia v prvním zápase zvítězila snad až neuvěřitelným výsledkem 9:0. Odveta i přes prohru 1:3 byla jen formalitou. Semifinále opět přineslo cestu do Itálie. Zápas na hřišti FC Janov znamenal i vinou několika zranění porážku 2:4. Odveta na hřišti Sparty se sešívaným velmi vydařila. Zápas byl sice několikrát přerušen kvůli výtržnostem Italů. Dokonce rozhodčí pohrozil i ukončením zápasu. Nakonec se tak nestalo a zápas rozhodl čtyřmi góly Josef Bican. Výhra 4:0 byla pro domácí vytouženou vstupenkou do finále! Tam již čekal maďarský Ferencváros Budapešť. Ten v semifinále skolil celkovým skóre 9:6 jiný italský tým Lazio Řím. První finále na českém území se hrálo netradičně na Strahově. Důvodem byla větší kapacita, která na zápas povolila vstup více 45 tisíc diváků. Zápas to nebyl z nejlepších. Slavia nejdřív prohrávala, pak vedla a nakonec remizovala 2:2. Pro odvetu nepříliš pozitivní výhled. Nabízela se paralela s prvním finále před devíti lety, kdy sešívaní podlehli jinému maďarskému celku. Druhý zápas v metropoli Budapešťi se hrál v neděli 11. září. Na stadionu bylo 35 tisíc lidí, z toho 6 tisíc Čechů. Slavia podala o mnoho lepší výkon než v prvním zápase a zaslouženě zvítězila 2:0. Vysněnou trofej pak převzal kapitán červenobílých Ferdinand Daučík.

Další vývoj

Následně byla dominantním klubem v protektorátní lize, kde zářil především kanonýr Josef Bican. V období 2. světové války neměl mezi fotbalovými kluby v tehdejším Protektorátu konkurenci.

Po válce však následoval ústup ze slávy. Po únorovém převratu a nucené transformaci české klubové kopané zažívala Slavia v 50. a 60. letech těžké časy, včetně sestupů do 2. ligy. Do prvoligového popředí se dostává Slavia opět až v 70. letech, klíčovými hráči té doby jsou zejména František Veselý a další hráči, např. pozdější úspěšný trenér František Cipro. Na titul však Slavia nedosáhla a v 80. letech přišel opět jistý výsledkový ústup.

Po roce 1989

V listopadu 1989 se hráči Slavie rozhodli podpořit Sametovou revoluci stávkou – odmítli nastoupit k utkání s Chebem (hráči Chebu se na místě ke stávce připojili).^[8] Po pádu komunistického režimu se Slavia (přejmenovaná z TJ Slavia zpět na SK Slavia) v 90. letech plnohodnotně vrátila na výsluní československého a později českého fotbalu. Pomohly jí k tomu zejména finance od česko-amerického podnikatele Borise Korbela (celkem asi 180 milionů korun).^[8]Korbel přišel s úmyslem vybudovat v Československu silný fotbalový klub, který by konkuroval evropským velkoklubům. Poté, co v roce 1991 jeho nabídku odmítlo vedení Sparty, obrátil se na Slavii, a jeho návrh byl přijat.^[8] Díky jeho penězům se podařilo Slavii poskládat silný kádr; klub tehdy posílil mimo jiné sparťanský dorostenec Patrik Berger, ostravský záložník Radim Nečas, za kterého Slavia zaplatila na tehdejší dobu neuvěřitelných 24 milionů korun,^[8] vítěz Ligy mistrů Dragiša Binič, a olympijský vítězVladimír Tatarčuk. Do kádru dospělých se prosadil mladý útočník Pavel Kuka.^[8] Titul se však tehdy získat nepodařilo, a Slavia se neprosadila ani v pohárové Evropě. Na konci sezóny 1992/93 se Korbel vzdal funkce v klubu a přestal klub finančně podporovat.^[8] V roce 1994 proběhlo navýšení vlastního kapitálu, při kterém získali čtvrtinové podíly v klubu investiční společnost PPF a podnikatel Milan Vinkler.^[9] Vinkler se stal na několik týdnů jednatelem klubu, po vzetí do vazby kvůli údajnému falšování směnky vystavené Tarekem Becharou ho ve funkci nahradil Vladimír Leška.^[9][10] Vinklerův podíl odkoupila společnost DR.AG., kterou vlastnili Petr Kellner, Karel Czaban, Jan Jiskra, Petr Krejčí, Ladislav Bartoníček a PPF.^[9][11] PPF následně podíly těchto podnikatelů vykoupila a stala se vlastníkem 50 % podílu ve Slavii.^[11]

V samostatné české lize nedosáhla Slavia na nejvyšší příčku ani v sezóně 1993/94, ani o sezónu později, třebaže po podzimu vedla ligu o sedm bodů. Také v evropských pohárech se nepodařilo přejít přes první kolo. Zlom přišel až v památné sezóně 1995/96, kdy Slavia pod vedením trenéra Františka Cipra získala po 49 letech mistrovský titul a došla až do semifinále Poháru UEFA). Hráči Slavie (Jan Suchopárek, Radek Bejbl, Karel Poborský, Vladimír Šmicer) také tvořili jádro České reprezentace naEuru 96. Po této úspěšné sezóně však byli tito hráči rozprodáni, Slavia prohrála v kvalifikaci Ligy mistrů celkově 0:6 a brzy se rozloučila i s pohárem UEFA. Mistrovský titul se obhájit nepodařilo, ale Slavia alespoň vyhrála domácí pohár. Nepodařilo se také – i přes mnohá ujišťování ze strany vedení Slavie – zahájit výstavbu nového stadionu místo nevyhovujícího areálu v Edenu.^[8]

Ve vlastnictví ENIC (1997–2006)

V říjnu 1997 Slavii koupila britská investiční společnost ENIC.^[8][12] Ta zároveň koupila podíly v několika dalších významých klubech (např. Glasgow Rangers, Valencia CF, Tottenham Hotspur), patrně s úmyslem založit nadnárodní fotbalovou ligu, která by konkurovala Lize mistrů UEFA.^[12] Ředitelem klubu zůstal Vladimír Leška.

Pod ENIC se Slavia držela v popředí ligové tabulky, ale nepodařilo se jí získat český ligový titul. V letech 1999 a 2002 se stala vítězem domácího poháru. Na evropské scéně Slavia zaznamenala několik úspěchů, například postup do čtvrtfinále Poháru vítězů poháru (1998) či postup do čtvrtfinále poháru UEFA (2000). Nikdy se jí však nepovedlo postoupit do hlavní soutěže Ligy mistrů – nejblíže byla v sezóně 2000/2001, kdy po výhře 1:0 na hřišti Šachťoru Doněck zkolabovala v domácí odvetě v posledních vteřinách zápasu.

Od sezóny 2000/01 hrála Slavia svá domácí utkání na pronajímaném Stadionu Evžena Rošického na pražském Strahově.^[13] Stadion vyhovoval moderním předpisům, avšak byl obtížně dostupný a poskytoval minimální divácké pohodlí; zápasy Slavie se proto často hrály před nízkou diváckou návštěvou. Nový stadion v Edenu se začal stavět až na podzim roku 2006. V témže roce se majoritními akcionáři klubu stali členové představenstva Petr Doležal a Tomáš Rosen.

Současnost

Interiér fotbalového stadionu.

Následující sezóna (2007/08) byla pravděpodobně nejúspěšnější v historii Slavie – pod vedením trenéra Karla Jarolíma Slavia posílila kádr a na šestý pokus prošla do hlavní soutěže Ligy mistrů, kde obsadila třetí místo ve skupině a pokračovala pohárem UEFA. Na jaře 2008 byl slavnostně otevřen nový stadion, a v prvním soutěžním na něm utkání si Slavia zajistila po 12 letech mistrovský titul. V následující sezóně neklesly návštěvy na novém stadionu pod 10 000 diváků, a Slavia titul obhájila. Účast v Lize mistrů se však zopakovat nepodařilo, a v poháru UEFA Slavia skončila již v základní skupině.

Poté však přišly nenadálé potíže – obrovské ekonomické problémy, dohady kolem neznámého majitele klubu, spory ve vedení klubu, stěhování klubu Bohemians 1905 do Edenu a bojkot fanoušků, což přineslo výsledkovou krizi a obavy o další osud klubu. V sezóně 2010/2011 přezimoval klub na 14. místě ligové tabulky s náskokem 1 bodu na sestupovou příčku.

Sezona 2013/14 byla bídná herně i výsledkově. Slavii se sice podařilo v nejvyšší české lize zachránit, i když v posledním kole prohrála 0:2 s Baníkem a od pádu do druhé ligy ji zachránily prohry dalších adeptů na sestup a remíza Bohemians 1905 v posledním ligovém kole.^[14]

Významnými hráči poslední slávistické dvacetiletky byli mimo výše jmenovaných Pavel Kuka, Luboš Kozel, Jiří Lerch, Jan Stejskal, Sladjan Ašanin, Radek Černý, Richard Dostálek, Pavel Horváth, Ivo Ulich, Petr Vlček, Patrik Gedeon, Karel Piták, Matej Krajčík, Tomáš Necid, Marek Suchý, Dušan Švento, Martin Vaniak a Stanislav Vlček.

Během let 1990–2009 Slavia v evropských pohárech vyřadila několik známých evropských klubů: AS Řím (1996), Schalke 04 (1998), Grasshoppers Curych (1999), Steauu Bukurešť (1999), Partizan Bělehrad(2003) a Ajax Amsterdam (2007).

Symboly klubu

Tradičními barvami klubu jsou červená a bílá, která je doplněná o červenou pěticípou hvězdu obrácenou cípem dolů.

Název

• název "Slavia" je latinský termín, označující ve starší středověké literatuře území obývané Slovany (Slawi, Slavi), jejichž jméno je odvozeno od jména bohyně "Slawa", v latinsky psané literatuře rovněž transkribované jako "Slavia"^[15]

Klubové barvy a znak

• na první výborové schůzi byly odsouhlaseny klubové slovanské barvy červená a bílá (identické s barvami zemské vlajky) s odůvodněním, že:
• Bílá je čistota sportovní myšlenky a čestného boje, v němž protivník není nepřítelem, ale uznávaným soupeřem.
• Červená je symbolem srdce, které celé vkládáme do svých zápasů.
• Hvězda v bílém poli představuje stále novou naději, která povznáší mysl a sílí ducha i v chmurných obdobích nezdaru a neúspěchu.
• Dvě odlišné sešívané poloviny ukazují, že žádný člověk, žádná věc nemají jen jednu stránku a že je nutno nalézt soulad mezi vůlí a citem, mezi silou a technickou jemností, mezi nadšením a zklamáním, mezi sluncem a stínem. A veselá nápadnost tohoto spojení svědčí o tom, že se sport musí provozovat s upřímnou radostí a že musí všem na hřišti i za bariérami přinášet radost a uspokojení. Ke kroji-dresu příslušela na počátku i červená čapka.

Vyhrané domácí soutěže

•  Mistr 1. české (československé ligy) (17×)

(1×)  PŘEDLIGOVÁ ÉRA

         1913

(8×)  ČESKOSLOVENSKO (1925–39)

         1925 • 1928/29 • 1929/30 • 1930/31 • 1932/33 • 1933/34 • 1934/35 • 1936/37

(4×)  PROTEKTORÁT ČECHY A MORAVA (1939–44)

         1939/40 • 1940/41 • 1941/42 • 1942/43

(1×)  ČESKOSLOVENSKO (1945–93)  

         1946/47

(3×)  ČESKÁ REPUBLIKA (1993–2011)

         1995/96 • 2007/08 • 2008/09

•  Český pohár/Pohár ČMFS (7×)

(3×)  ČESKÝ POHÁR (1940–46)  

         1941 • 1942 • 1945

(1×)  ČESKÝ POHÁR (1970–93)

         1974

(3×)  POHÁR ČMFS (1993–dosud)

         1997 • 1999 • 2002

Menší domácí trofeje

• Mistrovství Středočeské župy : 2× – 1918, 1924
• Středočeský pohár : 10× – 1922, 1926, 1927, 1928, 1930, 1932, 1935, 1941, 1943, 1944
• Mistrovství Čech : 6× – 1897 jaro, 1897 podzim, 1898, 1899, 1900, 1901
• Mistrovství ČSF : 2× – 1913,1915
• Pohár dobročinnosti : 4× – 1908, 1910, 1911, 1912

Vyhrané mezinárodní soutěže

•  Středoevropský pohár (1×)

(1938)

Menší mezinárodní trofeje

• Interpohár : 7× – 1970, 1972, 1977, 1978, 1986, 1992, 1993

Bodová kronika klubu

Historické názvy

• 1892 – SK ACOS Praha (Sportovní klub Akadamický cyklistický odbor Slavia)
• 1895 – S.K. Slavia (Sportovní klub Slavia)
• 1948 – Sokol Slavia Praha
• 1949 – ZSJ Dynamo Slavia Praha (Základní sportovní jednota Dynamo Slavia Praha)
• 1953 – DSO Dynamo Praha (Dobrovolná sportovní organizace Dynamo Praha)
• 1954 – TJ Dynamo Praha (Tělovýchovná jednota Dynamo Praha)
• 1965 – SK Slavia Praha (Sportovní klub Slavia Praha)
• 1973 – TJ Slavia Praha (Tělovýchovná jednota Slavia Praha)
• 1977 – TJ Slavia IPS Praha (Tělovýchovná jednota Slavia Inženýrské průmyslové stavby Praha)
• 1978 – SK Slavia IPS Praha (Sportovní klub Slavia Inženýrské průmyslové stavby Praha)
• 1991 – SK Slavia Praha (Sportovní klub Slavia Praha)

Klubová nej

1. Liga

• Nejlepší umístění: 1. místo (17×)
• Nejhorší umístění: 14. místo (3× – 1960/61, 1962/63 a 1972/73)
• Nejvyšší výhra: 15:1 výhra nad SK České Budějovice (1947/48)
• Nejvyšší prohra: 0:7 domácí prohra s Teplicemi (2013/2014)
• Nejvíce vítězství v řadě: 23 zápasů (28. 4. 1929 – 9. 1. 1930)
• Nejdelší období bez porážky: 27 zápasů (1928–1930)
• Nejdelší období bez výhry: 16 zápasů (1956–1958)
• Nejdelší období bez porážky (doma): 32 zápasů (5. 4. 1998 – 30. 4. 2000)
• Nejdelší období bez výhry (venku): 22 zápasů (1977–1979)
• Nejdelší období bez obdrženého gólu (samostatně): Zdeněk Jánoš – 586 min (1992–1993)
• Nejdelší období bez obdrženého gólu (společně): Jan Stejskal a Radek Černý 600 min (1997–1998)
• Nejdelší období bez vstřeleného gólu: 505 min (2006–2007)
• Nejvíce uhraných bodů: 70 (sezóna 1995/96)
• Nejlepší střelec klubu v historii: Josef Bican – 417 gólů
• Nejvíce gólů v jedné sezóně (jednotlivec): Josef Bican – 57 gólů (1943/44)
• Nejvíce gólů v jedné sezóně (mužstvo): 131 gólů (1943/44)
• Nejvíce gólů v jednom zápase (jednotlivec): 7 gólů – Josef Bican (4×), Václav Horák (1×)
• Nejvíce ligových startů: František Veselý – 404
• Nejvíce ligových startů v řadě: František Veselý – 133
• Nejčastější klubový král střelců: Josef Bican – 13×

Nejvyšší domácí návštěva

• Absolutní: 50 000 diváků (8. července 1945 přátelské utkání s ŠK Bratislava 4:2) – Strahov
• V evropských pohárech : 45 000 diváků (4. září 1938 finále STEP s Ferencvárosi TC Budapest 2:2) – Strahov
• 1. liga: 42 000 diváků (9. dubna 1966 se Spartou 1:1) – Eden
• 2. liga: 42 000 diváků (12. června 1965 s Plzní 4:1) – Eden
• 1. liga od roku 1993: 20 698 diváků (17. května 2008 s Jabloncem 2:2) – Eden

Nejlepší střelci ligy

• Jan Vaník – 1925 (13 gólů)
• Antonín Puč – 1927 (13), 1928/29 (13)
• Jiří Sobotka – 1933/34 (18)
• František Svoboda – 1934/35 (27)
• Vojtěch Bradáč – 1935/36 (42)
• Josef Bican – 1937/38 (22), 1938/39 (29), 1939/40 (50), 1940/41 (38), 1941/42 (45), 1942/43 (39), 1943/44 (57), 1945/46 (31), 1946/47 (43), 1948 (21)
• Ladislav Hlaváček – 1949 (28)
• Peter Herda – 1981/82 (15)
• Ivo Knoflíček – 1984/85 (21)

Po podzimní části ligy v letech 2007 a 2008 byli na prvním místě v tabulce střelců v roce 2007 Stanislav Vlček se 7 góly (7 gólů vstřelil na podzim i mostecký Goce Toleski, který pak do Slavie přestoupil jako možná náhrada za Vlčka), ale poté přestoupil do belgického klubu Anderlecht Brusel a v roce 2008 Tomáš Necid s 11 góly, který přestoupil do CSKA Moskva. Vlčkových 7 gólů na jaře 2008 pokořil mimo jiné později nejlepší střelec ligy Václav Svěrkoš, Necidových 11 gólů z podzimních bojů překonal na jaře liberecký Andrej Kerić, který dal do konce ročníku gólů 15.

Soupiska

A tým

Aktuální k datu: 1.srpna 2014

#   Pozice Hráč 1 B Karel Hrubeš 2 Z Nikolas Salašovič 3 O Jan Mikula 4 Z Robert Hrubý 5 O Milan Nitrianský 6 O Martin Dobrotka 8 Z Jaromír Zmrhal 9 Z Martin Juhar 10 Z Damien Boudjemaa 12 Z Václav Prošek 14 O Marek Kodr 15 Z Marcel Gecov 16 Z Milan Černý

#   Pozice Hráč 18 Ú Vukadin Vukadinović 19 Ú Bekim Balaj 21 O Milan Škoda 20 O Jiří Bílek 22 Ú Jakub Petr 23 Z Karel Piták 25 Z Tomáš Mičola 26 Z Aldo Baéz 28 O Martin Latka  29 B Martin Berkovec 34 B Matej Rakovan   Ú Pavel Vyhnal   Ú Dame Diop